DS bratří Mrštíků Boleradice Počestné paní aneb Mistr ostrého meče

DS bratří Mrštíků Boleradice -

Počestné paní aneb Mistr ostrého meče

Řekl bych v úvodu mé reflexe slůvko chválím, chválím a ještě jednou chválím a mohl bych to ukončit, ale ono by to bylo jednoduché, protože ,,ale" tam přece ještě je.

Chválím soubor za výběr hry, která byla již dávno pokryta prachem, neboť není tak často frekventovaná, aspoň tedy co se týče amatérských souborů. Přenesení této historické fresky na podium dle divadelní hry Karla Krpaty a filmového scénáře Karla Steklého přináší nejedna zrádná úskalí. Ale Boleradičtí mají zdatnou devízu v podobě paní režisérky Ivy Kahounové, která si se scénářem a potažmo i režií výsostně poradila. Od samého počátku jsou jednotlivé role přiděleny všem hercům na ,,tělo" a ti se svého poslání dokonale zhostí. Vůbec herecká složka je velmi silnou stránkou souboru ať se jedná o Jana Korába v roli purkmistra, Juraje Hádera v roli Prokopa, Janu Glocovou v roli Heleny, Štěpánku Veselou v roli Aninky, Ilonu Pelikánovou v roli Roziny nebo Marii Sokolářovou v roli potrhlé baronky. Samozřejmě se ta chvála také týká celého závistivého fraucimoru a dalších, kteří zdárně sekundují všem výše uvedeným.

Chválím také zcela funkční scénu včetně dekorací, nábytku a především kostýmů, neboť právě ty jsou doslova pastvou pro oči. Pod toto vše se podepisuje Jana Kahounová včetně všech spolupracovníků.

Chválím výběr hudební složky snad až na svatební pochod, který se v době, ve které je inscenace datována, ještě nenarodil.

A teď to zmíněné ,,ale", a to je především v upřesnění davových scén, odbourání některé posunčiny, například ve scéně před kostelem a především dodržení temporytmu ve druhé polovině hry. Stálo by za úvahu i vyřešení závěru celé hry, který se mi zdá trochu klopotný, ale v celkovém vyznění inscenace se jedná vcelku o ,,kosmetickou vadu".

Ladislav Valeš