DS Osvětové besedy Velká Bystřice – Krakonošův klobouk

Velkobystřičtí ochotníci se na letošním ročníku HDM představili již podruhé, byť ve výrazně pozměněné sestavě. Režie se tentokrát ujal František J. Denk. Krakonošův klobouk je dobře napsaný kus, léty prověřený. To ale neznamená, že by se inscenoval bez obtíží, naopak chystá režijně-dramaturgickému týmu nejeden oříšek k rozlousknutí. Hlavním hybatelem událostí je Krakonoš, který se rozhodne pomoci mladému páru Marjánce, dceři urozeného pána, tč. na válečném poli, a hajnému Matějovi. Marjánčina tetička totiž dbá odkazu svého bratra a hodlá svou neteř provdat jedině za člověka v odpovídajícím postavení. Krakonoš natrefí na čerstvě propuštěnou služku Lojzku a nabídne jí práci: Půjčí jí kouzelný klobouk, který svému nositeli poplete hlavu, takže si myslí, že je vznešený a urozený, a jedná podle toho se svým okolím. Takto vybavená má přijít k Marjánčině tetičce a panské ambice jí zošklivit. Z Lojzky se tedy stane Luisa de Bonton, přichází k tetičce jakožto vyslankyně hraběnky Harrachové a přináší zprávu, že Marjánčin otec byl pro své zásluhy povýšen na barona, pročež se Marjánka i s tetou musí připravit na přesun ke dvoru. Krakonošův plán se ovšem nedaří. Tetička sice ve škole etikety selhává, ale tím víc touží po panském způsobu života. Marjánka si navíc vypůjčí kouzelný klobouk a málem dožene svého milého Matěje k sebevraždě, když se k němu chová jako k nehodnému poddanému. Krakonoš ale všechno urovná, zasvětí roztomilé duo M+M do situace, takže pro příště budou hrát komedii na tetu všichni. Luisa pokračuje ve výuce, tetička je zklamaná, když zjistí, že si u dvora nebude moct dopřávat, ale naopak je povinována dbát o štíhlou linii, nicméně nic nevzdává. Náhle se ohlásí dva nápadníci o Marjánčinu ruku, velkostatkář a mladý šlechtic, jsou to ovšem převlečení Krakonoš a Matěj. Situace se vyvine tak, že statkář nemá titul, takže Marjánky není hoden, byl by však ochoten pojmout za ženu tetičku. Šlechtic by si pak mohl vzít Marjánku, vše vypadá nadějně, ale pak se ukáže, že Marjánka nedostane věno, což nápadníka odradí a akce kulový blesk se rozpadne. Tetička prožívá další zklamání, ale je dál rozhodnuta najít své neteři ženicha bohatého a urozeného. Tehdy Krakonoš, ten vychytralý duch hor, vymyslí třetí lest. Marjánka předstírá na jeho radu vážnou nemoc. Luisa tetičce doporučí, ať nevolá doktory, ale samotného Krakonoše. Ten se opravdu dostaví, ale praví, že on zde pomoci nemůže, protože stále trvá příčina nemoci: Marjánce se zřejmě stalo něco zlého, někdo ji k něčemu nutil. Tetička by měla nechat vyhlásit, že kdo Marjánku uzdraví, dostane ji za ženu. Tetička nakonec souhlasí, lituje, že na Marjánku tak tlačila. Vtom se přihrne Matěj, jediným políbením postaví Marjánku na nohy. Zdá se, že je vyhráno, jenže tetička znovu váhá. Krakonoš jí připomene slib, který dala, a navrch přidá drobné varování, že kdo slíbí a nesplní, mohl by mít ještě oplétačky s jeho osobou. Tetička konečně podlehne sociálnímu tlaku, celkem s nadhledem přijme, že se stala obětí tak rozsáhlého komplotu, a ještě bere Lojzku do služby, aby doma nezůstala sama.

Kromě jednajících postav je třeba zmínit výraznou jevištní přítomnost pánů techniků, kteří se starali o časté a nepřiměřeně dlouhé přestavby kulis během představení. Jejich ladné hopskování bylo přiměřenou náhradou pro diváka. Mírné obtíže se vyskytovaly ve spolupráci herců se zvukovou technikou, akustická složka představení by vůbec zasloužila ještě trochu pozornosti: hercům bylo tu a tam málo rozumět, u Krakonoše pro jakousi ostýchavou schoulenost, u dámské části ansámblu pro vysokokadenční tempo mluvy. Spíše než na rychlost by se milé dívky měly zaměřit na rytmus řeči a věcnost mluvy. Přitom působí mile a půvabně, o hereckém potenciálu zde není pochyb. Michal Mikulec coby Matěj se herecky drží spíše při zdi, reaguje decentně, málem civilně, takže do jisté míry vybočuje z žánru divadelní pohádky a jí odpovídajícího stylu. Nad ostatní ale vyniká v pěveckém projevu, kde teprve ukazuje své hlasové možnosti. Hudba je silnou stránkou inscenace, písně jsou chytlavé a s dějem dobře komunikují. V textu bohužel trochu zapadly veršované pasáže, na kterých by bylo třeba ještě zapracovat. Určitě by se to vyplatilo, protože dávají replikám specifický rytmus a nejsou nijak náročné.

Přes všechny drobné nedostatky působí představení svěže, Osvětové besedě můžeme jedině gratulovat k tolika mladým šikovným členům souboru. Obstáli ve svých úlohách chvalitebně, dokonce i v náročných podmínkách publika poněkud neukázněného.

Pavel Zajíček, odborný porotce