DSOB Velká Bystřice                     Čert a Káča  

První představení 31. Hanáckého divadelního máje 2017 určené dětskému publiku uvedl Divadelní soubor Osvětové besedy Velká Bystřice. Zahrál známou lidovou pohádku Čert a Káča, jejíž textovou předlohu napsal na motivy písemného záznamu Boženy Němcové Jiří Teper, současný český žurnalista, divadelník, básník a textař. Teperova hra patří k nemnoha zdařilým dramatizacím pohádek. Ve svém jádru se neodklání od verze zapsané Němcovou, převádí prozaický text do dramatického tvaru, v němž jsou důsledně provazovány jednotlivé linie příběhu tak, aby bylo dosaženo jednoznačného tematického vyznění. Teperův text má vytříbený jazyk a nepostrádá potřebnou dávku humoru.

Z výše napsaného je zřejmé, že si soubor, jehož režijního vedení se ujali pánové Jakub Denk a Pavel Dorazil, zaslouží pochvalu za dramaturgickou volbu. Škoda jen, že nevyužili textovou předlohu bezezbytku. Obsahuje totiž zpívané pasáže na hudbu Antonína Hlavičky, přičemž písňové texty nejsou jen ilustrativního charakteru, ale jsou dějotvorné či přináší další významy tak, jak to bývá obvyklé u dobrých muzikálů.

Bohužel, pochvalou dramaturgické volby se klady inscenace takřka vyčerpávají. Je třeba však ještě připojit, že má soubor k dispozici dobré typové obsazení, v němž dominuje Jitka Doležalová. Její Káča vyzařuje energii, která je pro ztvárnění role nezbytná.

Jevištní provedení hry zůstalo v rovině reprodukce textu, a to ještě částečné. O interpretaci hovořit nelze. Chybí důsledná výstavba jednotlivých dramatických situací, o celku inscenace nemluvě. Ruku v ruce s tím chybí vybudování vztahů mezi dramatickými postavami. Tím dochází mj. k nezdůvodněným prolukám v dialozích, vázne tak tempo a rytmus inscenace. Vše zůstává více méně na slovním sdělování. Namnoze chybí alespoň základní logické a významotvorné aranžmá postav na jevišti. Není akcentováno důležité a upozaděno méně důležité či nepodstatné. Vše jako by bylo provedeno tzv. "na první dobrou", bez dalšího hledání jevištních možností, hledání hereckého a scénického výrazu. Ostatně, to se týká i scénické a kostýmní výpravy. Výjimkou jsou tu pouze kostým a maska postavy Lucifera, jimž byla naopak věnována nemalá péče, která přinesla skvostný výsledek. Problematické a zdlouhavé byly i přestavby, což souvisí s nenalezením adekvátního scénografického řešení.

Věřím, že uvedené problémy budou chápány ne jako výtky začínajícím režisérům, ale jako upozornění na to, co by bylo dobré při práci na inscenaci mít na zřeteli.

Milan Strotzer