DS Rájec – Jestřebí - Jednou hole, jednou na nože

Objevná dramaturgie

První české uvedení hry rakouské autorky Anity Augustin Jednou hole, jednou na nože je odvážným dramaturgickým počinem.

Nelehké téma: stárnutí a umírání s těžkým dlouholetým traumatem.

Nelehká látka: současné rakouské reálie, specifický humor a narážky. Soubor si titul zvolil, k pohostinské režii oslovil Ivu Šimkovou.

S citlivostí a jemnou vnímavostí k tématu, ke krutosti intimních duševních i fyzických souvislostí ženského stárnutí soubor text odvážně upravil tak, aby rezonoval a byl akceptovatelný i pro české publikum. Co je skutečnost, kde je skutečnost

Autorka zvolila obtížný ale výsostně divadelní klíč: hra se odehrává mezi přítomností a minulostí mezi světem v hlavě hlavní postavy Almut (výborná Hana Kuběnová) a tím co je, či co bylo v životě Almut skutečné. Stejně jako Almut je mezi svými vnitřními postavami a realitou ani divák si není jist, jak má realitu na jevišti chápat. Iva Mullerová a Hana Hortová ve střizích a přesných znacích tvoří postavy konstruované myslí Almut, společně se rozhodují jak vyřeší problém přetrpění stáří a hledají způsoby, jak se vyrovnat se státním strojem "pomáhajícím stárnout". Posttraumatický syndrom jako podobenství.

Text i inscenace - jsou nejen obrazem jednoho konkrétního traumatu, o jehož kořenu, tragédii před lety - se dozvíme až před koncem, ale je i krutě vtipnou (ač se moc nesmějeme) parabolou současného evropského stroje na humánní zapojení a "zpracování" starých lidí.

Vlastní smrt je něco o čem se nemluví, co tam prostě nějak je v průběhu plnění nových povinností, na které má každý důchodce právo. Pozvání na poslední cigaretu a v cesta v mysli na břeh moře je soucitnou smrtí po sprintu stářím.

Trauma Almy a její posttraumatická psychóza je obrazem zasutých traumat společenských a současné slepoty, pro kterou nevidíme co je to stáří a smrt. Přesné mikrorole.

Sebeuvědomovacímu procesu Almut pokorně po celou hru naslouchá doktor (František Alexa), jako "divák na jevišti" usměrňuje naši pozornost. Podstatná role s minimem textu.

Aleš Keršner a Petr Nečas tvoří řadu menších figur, v přesné nadsázce pro jednotlivé situace obzvláštňují a určují žánr svých čísel.

Hořká katarze. Soubor prozrazuje svou životní a tvůrčí moudrost, přesnost, neokázalost, odpovědnost k jevištnímu sdělení, ke katarzi.

Představení sice nenaplňuje žánrové určení "hořká komedie", ale je zdrojem silné katarze a hořkým jevištním obrazem.

Josef Morávek, odborný porotce