DS Teatrum Velké Opatovice - Krkonošské pohádky

Pohádka o shrbených hřbetech

Vlastimil Peška použil krkonošské pohádky z večerníčků, které se zrodily v normalizačních 70. letech a doplnil je o své obvyklé žertování. A jak je to pro něj obvyklé, toto dílo jako své vlastní podepsal. Národní hrdinové z pověstí a pohádek jsou odrazem vlastností a tendencí, ke kterým se společnost obrací. Pokud je čteme či hrajeme dětem, jsou to i životní vzory. Švýcaři mají Viléma Tela, slováci Jánošíka, češí Praotce, Libuši a další. Krkonošské pohádky z večerníčku jsou světem bez hrdinů. Lidem ve službě u Trautenberga nezbývá než doufat, že nebude ještě hůř, jejich údělem je trpně soužit Trautenbergovým vrtochům, v rozporu se svým svědomím realizovat jeho zlé záměry. Nad Trautenberkem výše v horách je mocný Krakonoš. Jediná naděje, která zbývá, je, že Krakonoš, když už bude nejhůře a když Trautenberk Krakonoše poškodí, zasáhne - a doufat, že jeho hněv a msta se nedotkne poddaných. V normalizačních letech Trautenberk svým typem a způsobem jednání byl podobenstvím Leonida Iljiče Brežněva a poddaným zbývala možnost být hodní na sebe navzájem a pohromy přečkat, případně emigrovat. Bez této souvislosti vyvolávají příběhy bez hrdiny, bez dobrodružství, či boje, bez podstupovaného nebezpečí, kde láska je jen trpné čekání na povolení sňatku příkladem českého lokajství. Jediné co zbývá, je doufat, že nebude ještě hůř a že nadpřirozená mocná bytost naše trápení vyřeší.

Peškův přínos k tématům a morálce přidává další českou nepříkladnou vlastnost: oportunistické vtipkování, které zneváží vše a zatváří se vždy tak, jak se před vrchností hodí. Komedianti před Trautenberkem sdělí, že se Krakonošovi budou vysmívat, pak je divadlo povoleno. A je to beztrestné, nikomu tento posměch nevadí, ač Krakonoš je jedinou nadějí.

V příběhu je moment naděje na osvobození. Snoubenci se rozhodnou ze služby odejít a hajný se k nim přidá. Budou sice bez výslužky, ale svobodní. Trautenberk naznačí, že by mohly zázrakem z dud padat zlaťáky - hajnej tuto naději posílí a všichni se vracejí zpět do nesvobody a ponížení.

Co tedy dětskému publiku Peškovo žertování z Krakonoše říká: Nezbývá nám než žertovat a čekat na občasný zázrak.

Energické komediantské divadlo

Opatovičtí společnou energií, se kterou pohádku pro děti hrají, vynalézavostí a důsledností ve tvorbě kostýmů, intenzitou a nápaditostí, s jakou obdařili i malé role a jevištní akce, hlasovou vybaveností členů souboru - to vše bylo po mém soudu zdrojem radostného přijetí v hledišti. Soubor Peškův text doplnil vlastní hudbou a písničkami. V režisérovi Pavlu Petrželkovi má soubor dobrého principála, který "táhne káru", odtud chápu volbu Peškových textů. Do budoucna přeji souboru šťastnou ruku při volbě každoročního titulu pro dětského diváka a pro tak slibný, dobře vybavený soubor.

Josef Morávek, odborný porotce