DS teaTrum Velké Opatovice Revizor

DS teaTrum Velké Opatovice -

Nikolaj Vasilijevič Gogol: Revizor

"Dejte mi námět - a rázem tu bude komedie o pěti dějstvích a přísahám, po čertech veselá..." napsal před bezmála dvěma sty lety N. V. Gogol svému příteli A. S. Puškinovi a svůj slib splnil. A překročil, řeklo by se. Většina komedií má totiž tendenci zůstat zaklíněna ve své době, humor stárne velice rychle, nejvíc ten politický. Proč by tedy měla satira na poměry v carském Rusku třicátých let předminulého století oslovovat někde jinde a někdy jindy. Protože některé věci se nemění, lidé jsou pořád titíž a Gogol svou směsí grotesky, politické kritiky a psychologické drobnokresby vytvořil obraz, který rozesmívá, dojímá i mrazí napříč dekádami i společenskými zřízeními. Není to aktuálnost povrchová, ale taková, která se dotýká obecného, bere si sice tu nebo onu dobu za kulisy, ale sděluje cosi tak hluboce lidského, že oslovuje a zasahuje, a hlavně mění své diváky a posluchače bez ohledu na dobu nebo místo.

Z výše řečeného by se mohlo zdát, že pak nezáleží na způsobu komunikace, na vizuální podobě nebo konkrétní artikulaci, ale opak je pravdou. Forma je součástí sdělení, Gogolovy repliky nejsou náhodné, jejich rytmus, řazení i členění podléhají promyšlené kompozici. Je proto nanejvýš chvályhodné, že Velkoopatovičtí v čele s režisérem Pavlem Petrželkou zachovali text bez vážnějších úprav, a dokonce i scénografii pojali bez nadsázky realisticky, takže nechyběl ani pro Rusko nezbytný samovar. Poctivá scéna si ovšem žádá poctivou stavbu a náročné přestavby, u kterých právem vzniká pochybnost, nejsou-li přílišnou překážkou toku představení. Je to ale malá daň oproti některým scénografickým pokusům, které vídáme na leckterých stálých scénách a které mají za cíl spíš osobní exhibici dekoratérů než službu ději.

Jak bylo řečeno výše, text v překladu Zdeňka Mahlera byl proveden bez zásadních škrtů (naopak přibylo několik autorských veršů a dovětků, o jejichž účelnosti by se mohla vést řeč). To klade mimořádné nároky na režijní zpracování i hereckou práci, v jistém ohledu také na diváky. Mimo diskuzi zůstává, že čas plyne v našem věku nesrovnatelně prudčeji, přivykli jsme rychlejším způsobům komunikace, což neznamená, že si toho řekneme víc nebo lépe, ale nedá se popřít, že naše schopnost vnímat je zkrátka úměrná jednadvacátému století. Herecký soubor z Velkých Opatovic je bezpochyby schopen text v jeho komplexnosti pojmout, dispozice jednotlivých představitelů jsou rozličné, ale v naprosté většině vysoko nad běžnou úrovní ochotnických spolků. Rovněž pochopení pro poetiku a témata hry je rozvinuto v nebývalé míře. Za takových podmínek zbývá už jedině ona drobnost, a to odvést svůj díl a představení takříkajíc odpracovat - při zkoušení i na jevišti. Objem práce, který celý tým věnoval přípravě inscenace musel být nezměrný. Postavy jsou dobře typově obsazené, vycizelované, existují ve vztazích, ale přitom samostojně. Režie je promyšlená, dosti důsledná, nápaditá. Především první obraz byl i zde v Němčicích strhující. Dění na jevišti tepe, žádný z herců nebloudí po jevišti, všichni jsou soustředění, přitom nekřečovatí, zvlášť energie hejtmana v podání Petra Prossera vnáší na jeviště nebývalou dynamiku. První drobná úskalí přicházejí v hostinci, kde se naráží právě na onen velký objem textu, který již není tak precizně sdělován. Osip sice říká, že trpí hladem, ale na jeho osobě to není znát. Chlestakov, kterého představuje Martin Moučka, je sice přesvědčivý, ale nevyvarovává se drobných opomenutí v reakcích a po velmi přesně provedené scéně setkání s hejtmanem se zabydluje v pozici lokálního suveréna, kterou neopouští až do konce hry.

Mělo by být předesláno, že opatovický Revizor je představení, které by sneslo měřítka jinak kladená na profesionální divadla. Vysoko položená laťka pak způsobuje, že úroveň tu a tam kolísá, ale zůstává i tak kromobyčejně solidně posazená. Hercům nedochází dech, energie na jejich straně neklesá a nasazení zůstává. Směrem k závěru se ale vytrácí ona preciznost ve výstavbě situací, smysl pro rytmování, což jsou aspekty pro Gogola zásadní a jeho interpreti by jim měli být právi, množí se stereotypní řešení na úrovni řeči i jednání, v konci se děj poněkud znepřehledňuje. Jsou to ovšem připomínky, jaké by nebylo lze proslovit směrem k souboru, který by nebyl tak daleko jako teaTrum Velké Opatovice. Za jejich představení jim patří dík a veliké uznání.

Pavel Zajíček